Bůh není automat na lidské potřeby (vyšlo v KT v příloze Perspektivy)

Během života procházíme změnami, mění se i naše představa o Bohu a podoba víry. Thomas Frings, německý katolický kněz a teolog, v knize Bůh nefunguje a proto v něho věřím nabízí autentické svědectví o svém hledání Boha a vývoji víry.

První část knihy Proč věřím začíná dramatickou a nebezpečnou situací, do níž se autor dostal uprostřed africké divočiny o silvestrovské noci 2000/2001. I když prožíval smrtelnou hrůzu, jeho mysl zůstala jasná a klidná. Zjistil, že se nemodlí, přestože si byl Bohem a jeho přítomností jist. Pochopil, že nevěří v boha, který by své jednání odvíjel od našich modliteb, proseb a žebrání. Bůh v jeho dalším životě nabyl na významu, ale jeho funkce ohledně všedních věcí poklesla. Bůh není něco, co funguje, jen jakýsi automat na lidské potřeby. Lidé se k Bohu obrací zvláště v nouzi, pojímají ho prakticky a funkčně, dokonce v něm vidí příčinu svých nesnází. Pak ale hrozí, že takového Boha jednoho dne odloží. Obávám se, že zde došlo nejen ze strany těchto lidí, ale i autora k nepochopení prosebné modlitby, která vychází ze vztahu k Bohu. Jestliže si někdo z Boha udělá automat na své potřeby, ocitá se v rovině magie. Ale neprosit Boha o nic, nekomunikovat s ním, nemodlit se k němu znamená opačný extrém. Pokud prosíme o něco konkrétního, Frings doporučuje nejdřív si ujasnit, jaké důsledky na druhé může mít vyslyšení naší prosby. Nevím, jestli si před každou modlitbou máme sednout s poznámkovým blokem a sepsat seznam případných důsledků. Nechala bych to spíše na Bohu, který ví nejlépe, komu a jaké důsledky to přinese a jak to zařídit pro dobro všech. Autor pokračuje úvahou mladého člověka ve farním časopise, který vysvětluje, proč se nemodlí. Nemá jistotu, že se bude modlit ke správnému Bohu. Většina věřících se podle něj modlí k bohu, který neexistuje, rozmlouvají s absolutní prázdnotou. Frings na základě této úvahy věřícím doporučuje ptát se, jestli existuje Bůh, který jejich modlitby slyší, a co se děje s modlitbami lidí, kteří se modlí k jinému Bohu. Pokud v Boha věříme, prožíváme s ním kontakt, nevidím důvod, proč se ptát, jestli existuje. O to méně je naší starostí, co udělá s modlitbami druhých.

Ve druhé části V co věřím autor předkládá modlitbu R. Guardiniho. Jeden z veršů zní: Uč mě v tichu své přítomnosti rozumět tajemství, kterým jsem. Frings z důvodu mně neznámého k verši doplnil: ...rozumět tajemství, kterým jsem pro tebe. Z toho vyvodil, že Bůh o nás neví všechno, netuší, co řekneme a jak se rozhodneme zítra nebo za rok. V pohledu na Boha a modlitbu autor podivně bloudí a tápe. Místy není jasné, co řeší. Občas se vyskytne subjektivní názor nejen mimo nauku církve, ale i v rozporu s Biblí. Jakmile se však dostává k osobě Ježíše Krista, evangeliu a zmrtvýchvstání, píše ve zcela jiném duchu. Tyto kapitoly jsou hluboké, pravdivé, obohacující. Vyzařuje z nich Fringsova pevná zakotvenost v Kristu. Ve světě, kde mnoho lidí žije bez Boha a křesťanská víra představuje jen jednu z množství nabídek, vyvstává naléhavá otázka, pro kterého Boha se rozhodnout. Týká se i těch, kteří v konkrétní víře a tradici vyrostli. Frings se ptá, zda toto rozhodnutí probíhá více rozumem nebo srdcem a jaký vliv má prostředí a kultura. 

Třetí část Jak věřím se zabývá působením církve v současném světě. Autor v tomto směru zakoušel roky bezradnost, nakonec rezignoval na funkci faráře a stáhl se na dva roky do kláštera. Došel k závěru, že hlásání evangelia zůstane nevěrohodné, pokud hlasatel bude mít vazbu jen na instituci, bez osobního vztahu k Bohu a vlastního příběhu víry. 

Thomas Frings: Bůh nefunguje a proto v něho věřím (Portál 2020)