Vítejte v zemi pozůstalých

Koronavirová pandemie připravila mnohé z nás nečekaně a náhle o rodiče, prarodiče nebo jiného blízkého. V tomto složitém období vyšla kniha amerického psychologa Alexandra Levyho Sbohem, mami, sbohem, tati. Zabývá se tématem ztráty rodičů v dospělosti. 

O tomto tématu se příliš nemluví ani nepíše. Současná kultura otázku smrti vytěsnila, zvláště v případě starších lidí. Těm se už naplnil čas, trpí mnoha nemocemi, nemají žádné radosti a jejich dospělé děti se dávno osamostatnily. V životě dochází k tragičtějším ztrátám, třeba k úmrtí dítěte nebo mladého člověka. S tím autor knihy souhlasí. Zároveň ale upozorňuje, že rodiče - a to bez ohledu na vztah k nim - představují určitou konstantu, stálici na obloze a maják svítící v moři, ať už se k němu blížíme, nebo se vzdalujeme. Po zhasnutí tohoto majáku nastanou v našem životě závažné změny, aniž si uvědomujeme souvislost se ztrátou rodičů. Změní se osobní identita, životní postoje, psychika, zdravotní stav, vztahy v rodině a k přátelům a duchovní směřování.

Autor vypráví svůj příběh z pohledu pozůstalého a psychologa. Doplňuje ho příběhy přátel a klientů, kteří prošli podobnou situací. Jeho 82letý, dosud duševně čilý otec, umřel náhle a nečekaně šest dní po diagnóze a operaci zhoubného nádoru. Matka trpící demencí chátrala fyzicky a duševně čtyři roky. Když se po jejím pohřbu vrátilo vše do starých kolejí, o několik měsíců později ho zaskočily nevysvětlitelné psychické problémy. Následný zážitek přivedl autora k poznání, že v sobě potlačil zármutek a neprošel procesem truchlení. 

Většina odborných názorů na smutek a truchlení vychází z modelu švýcarsko-americké psychiatričky Küblerové-Rossové, která uvádí pět fází smutku. A. Levy tento model odmítá, protože nevystihuje pravdivě skutečný prožitek smutku. Navíc vzbuzuje nereálné očekávání ukázněného a systematického truchlení. Autorovy zkušenosti s pozůstalými svědčí o prožívání různých okamžiků a emocí, které přichází v podobě vln proměnlivé síly a četnosti. Smutek ovlivňuje řada faktorů, zvláště vztah k zemřelému. Máme tendenci předpokládat, že čím byl vztah hezčí, tím větší bude smutek. Autor rozebírá, proč trpí možná více ti, kdo měli k rodičům negativní vztah, nestýkali se s nimi, byli rodiči zanedbáváni, týráni a zneužíváni. Upozorňuje, že smutek nad ztrátou blízkého není nemoc ani deprese ani porucha, i když to tak zpočátku navenek vypadá. Truchlení představuje jediný účinný lék. Pomáhá nejen překonat ztrátu, ale vede k přerodu a změně. Kniha nabízí postupy, jak procesem truchlení projít. 

S živými rodiči jsme prožívali různé interakce, ať už příjemné nebo méně příjemné. A. Levy uvažuje, proč by tyto interakce měly jejich smrtí skončit. Dokládá případy pozůstalých, s nimiž zemřelí rodiče mluví skrze sny, vzkazy a znamení. Nemá to nic společného se spiritismem, okultismem a magií. Dotyční tyto zážitky nevyhledávali ani neočekávali. Autor píše citlivě a s empatií, více jazykem básníka než odborníka. Období po smrti rodičů přirovnává ke vstupu do jiné a neznámé země. Těm, kteří již tuto hranici překročili, pomáhá vyrovnat se s jejich pocity a prožitky. Ostatní čtenáře na toto náročné období připravuje. Alexander Levy: Sbohem, mami, sbohem, tati. Jak se vyrovnat se smrtí rodičů (Portál 2021)

(Převzato z KT 45/2021)