Ztráta rodičů v dospělosti změní naši identitu, spiritualitu i naše vztahy k druhým

Alexandr Levy: Sbohem, mami, sbohem, tati. Portál Praha 2021 

Kniha amerického psychologa mě zaujala, protože před několika měsíci mi zemřeli na covid náhle po sobě oba rodiče.

Kniha se zabývá tématem se ztráty rodičů v dospělosti a pomohla mi mnohé si ujasnit a pochopit. 

Tuto nepřenositelnou zkušenost prožije každý, pokud neumře dřív. Přesto se o ní příliš nemluví ani nepíše. Autor knihy po smrti svých rodičů zakusil následky potlačeného smutku a vynechání procesu truchlení. Když se začal o téma blíže zajímat, zjistil, že není vůbec zpracované, existuje minimum lékařské, psychologické a populární literatury. Ztráta rodičů představovala významnou změnu také v životech jeho klientů. Napadlo ho, že někdo by měl o tom napsat knihu. Nakonec pochopil, že se toho musí ujmout sám. 

Západní kultura má tendenci téma smrti vytěsňovat, zvláště když jde o starší lidi. Úmrtí starších lidí se považuje za běžnou událost, kterou není důvod příliš řešit. Autor to přirovnává k situaci, kdy na mapě chybí upozornění na prudkou zatáčku, za níž začíná odlišná krajina a dopravní značky mají jiný význam. Poukazuje na starodávné mapy, které zobrazovaly známé a prozkoumané krajiny, za jejichž hranicemi se nacházela neprobádaná a nebezpečná území plná draků a hadů. Takovou mapu, která by nás varovala, že za určitým bodem bude všechno jinak, naše kultura neposkytuje. Dále upozorňuje na rizika spojená s vytěsněním a neřešením smutku, jak to sám osobně prožil. Podle Americké psychologické asociace 30 % lidí, kteří vyhledají psychologickou pomoc, trpí nevyřešeným zármutkem nad ztrátou blízké osoby. Autor tvrdí, že jich bude mnohem víc. Většina z nich nekontaktuje psychologa, ale navštíví svého lékaře a nechá si předepsat léky na somatické problémy, aniž tuší, že jde o projevy potlačeného zármutku. Jiní trpí o samotě, útěchu hledají v alkoholu a přejídání. Odborníci vedou diskuze, jestli zármutek vzniká uvnitř, nebo přichází zvenku, nebo se jedná o kulturně determinovaný naučený jev. Podle autora je smutek "projevem hluboké neschopnosti pojmově nebo jinak pochopit, že nám zemřel blízký člověk". Mozek to prostě nepřijme.

Kniha se zabývá vlivem úmrtí rodičů na osobní identitu pozůstalých, na jejich zdraví a psychiku, na rodinné a mezilidské vztahy a spirituální vývoj. Dokládá příklady, že kontakt s rodiči může pokračovat i po jejich smrti. 

Závěrem uvádí, jaké poučení si z této situace vzít. 

Poznámka:

Recenze knihy vyjde v KT, sem jsem vložila několik myšlenek, které se do ní nevešly.