Plníme si ve společenství navzájem kbelíky?

Autoři knihy Jak plný je tvůj kbelík? Tom Rath a jeho dědeček Donald Clifton, oba psychologové, pracovali, resp. pracují pro americkou společnost Gallup, která se zabývá výzkumem veřejného mínění. Pomocí zajímavých faktů, výzkumů, strategií a příběhů ukazují, jak se v práci i v životě cítit lépe a jak k tomu dopomoci druhým. 

Jádrem jejich knihy je přesvědčení, že i ty nejnepatrnější interakce ovlivňují naše vztahy, produktivitu, zdraví a délku života. Neustálá negativita, kterou výzkumné týmy Gallupu nazývají aktivní neangažovaností, bují a šíří se na pracovištích po celém světě. Navíc se netýká se jen několika jednotlivců - jediná negativní osoba může narušit pohodu celého pracovního týmu. 

V předmluvě T. Rath upozorňuje na zajímavou studii provedenou Gallupem, která ukázala, že negativitu lze léčit. Více než tisícům zaměstnanců byl položen dotaz, jestli se jejich nadřízený soustředí na jejich silné nebo na slabé stránky, nebo zaměstnance úplně ignoruje. Pokud se soustředil na silné stránky, byla téměř nulová pravděpodobnost, že se na pracovišti vyskytne negativní osoba. Pokud se zaměřil na slabé stránky, ale věnoval zaměstnancům aspoň pozornost, negativita na pracovišti stoupla. Pokud zaměstnance úplně ignoroval, nezajímaly ho jejich ani dobré ani špatné stránky, výskyt negativity byl vysoký.

V době, kdy D. Clifton učil psychologii na Univerzitě v Nebrasce, psychologie se zabývala jen negativními lidskými stránkami. Clifton se rozhodl jít opačným směrem. Začal zkoumat, co je v lidech dobré. 

Zjistil, že naše životy utváří interakce s druhými lidmi, ať už jde o delší rozhovor nebo jen letmý kontakt. Výsledek těchto interakcí nebývá nikdy neutrální. Americká psychologická asociace jeho práci ocenila a nazvala ho průkopníkem psychologie silných stránek. Když mu pak diagnostikovali agresívní rakovinu, rozhodl se omezený čas plně využít. Požádal svého vnuka o společné napsání knihy na téma teorie, kterou vytvořil v 60. letech minulého století.

Jedná se o jednoduchou metaforu kbelíku s naběračkou. Všichni máme neviditelný kbelík, který se vyprazdňuje nebo naplňuje podle toho, co nám ostatní říkají nebo dělají. S plným kbelíkem se cítíme skvěle, s prázdným hrozně. Pomocí neviditelné naběračky plníme kbelíky druhým, když něco říkáme nebo děláme jim. Pokud podporujeme jejich pozitivní emoce, plníme i svoje kbelíky. Když jim z kbelíků ubíráme, ubíráme i ze svého. Naplněnost kbelíku ovlivňuje naše vztahy, výkonnost, zdraví, štěstí. Každý den máme volbu, jestli si budeme kbelíky navzájem plnit, nebo z nich odebírat.

Na počátku psaní knihy Clifton svému vnukovi prozradil, že jeho profesní a životní zaměření změnila kazuistika, s níž se kdysi seznámil. Major dr. W E. Mayer, později hlavní psychiatr americké armády, zkoumal tisíce amerických vojáků, kteří se vrátili ze severokorejského zajetí. V zajateckém táboře měli dostatek jídla, vody a bydlení, nepoužívalo se tam fyzické mučení, přesto hromadně a bez příčiny umírali. Jejich vzájemné vztahy byly lhostejné nebo nepřátelské, po návratu neudržovali vztah s nikým. Mayer nakonec odhalil, že Severokorejci používali psychologické trýznění odepřením emocionální podpory z mezilidských vztahů, např. strategii žalování, veřejnou sebekritiku a vystavování jen negativním emocím. Zajatci byli vrženi do emocionální a psychologické izolace, ztratili zájem dál žít. 

Clifton si po seznámení s uvedenou kazuistikou položil otázku, jestli lze lidi zničit bezcitně negativním prostředím, zda je naopak možné podporovat je a inspirovat pozitivními podněty a kladnými emocemi. 

Různé interakce pozitivní i negativní zažíváme denně všichni. Tyto zážitky nás sice nezabíjejí, mohou však nahlodat naši pohodu. Nedostatek pochvaly a ocenění na pracovišti snižuje výkonnosti, zvyšuje nezájem se více angažovat a končí výpovědí. Kontakt s neoblíbeným šéfem mívá dopad na zdravotní stav, nejčastěji na srdce. Negativní zaměstnanec neprožívá blbou náladu celý den jen v zátiší kanceláře, ale šíří ji po pracovišti. Stačí pouze malá dávka negativity, aby se rozjela sestupná spirála. Průzkumy ukazují, že negativní emoce mohou nejen poškodit zdraví, ale vést k předčasné smrti. Pozitivní emoce představují podmínku každodenního přežití, zlepšují fyzické a mentální zdraví, chrání před depresemi a nemocemi. Nejsou jen vyjádřením osobní pohody, ale přímo ji vytvářejí a pomáhají při řešení problémů, nejen v příjemných chvílích, ale i dlouhodobě. 

Záleží velmi na frekvenci pozitivních interakcí v poměru k negativním. Při zkoumání úspěšných dlouhodobých manželství pomocí matematických modelů byl nalezen "kouzelný poměr" 5:1. To znamená, že na jednu negativní interakci připadalo pět pozitivních. Existuje ale i horní limit pozitivních interakcí. Pozitivita musí vycházet ze skutečnosti. Chyby a nedostatky je třeba napravovat, jinak hrozí pokles produktivity. Riziko, že překročíme limit pozitivních interakcí většinou nehrozí, protože máme tendenci spíše k negativitě.

Autoři nabízejí pět strategií, jak plnit kbelíky druhých pozitivní energií. Nejdřív je třeba zabránit vyprazdňování kbelíků, uvědomit si včas, kdy se tak chováme. Vyhodnocovat svoje interakce jako pozitivní a jako negativní, začít posilovat ty pozitivní. Pomocí pozitivních interakcí pak navazovat kvalitní vztahy, ať už chceme více vztahů, nebo méně a hlubších. Plněním kbelíků posilujeme stávající vztahy a iniciujeme nové. Účinnost zvýší prvek překvapení, když obdarujeme nečekaně. Nemusí jít jen o hmotný dárek. Můžeme nabídnout sdílení, pozvání, úsměv, nebo zaslat email s odkazem na zajímavý článek či příběh. Posláním knihy je zlepšení firemní kultury, produktivity a výkonnosti. Doporučení a rady lze však aplikovat i ve farních obcích, církevních institucích a duchovních společenstvích, kde jde o víc než o produktivitu a výkonnost.