Moc nad někým a moc s někým

Nenásilná komunikace a moc
Rosenberg, Marshall B. Portál, 2019

Již zesnulý autor knihy (+2015) působil v Americe jako psycholog, psychoterapeut a učitel. Vytvořil metodu nenásilné komunikace, která podporuje spolupráci a pomáhá řešit konflikty mezi lidmi. V Portále vyšly jeho knihy "Nenásilná komunikace" a "Co řeknete, změní váš svět". Tato kniha nabízí cenné teoretické i praktické informace, jak zvýšit svou osobní moc tím, že ji uplatníme v souladu a společně s druhými. Ve skutečnosti se nejedná o knihu, kterou by autor sám napsal. Kniha vychází z volného přepisu mezinárodního interaktivního semináře „Komunikace a moc“, který autor pořádal před několika lety v Itálii společně s Vilmou Costetti, první trenérkou nenásilné komunikace v této zemi. Formou rozhovoru s účastníky semináře rozebírá různé oblasti moci, např. politiku, podnikání, školství nebo rodinu. K cílovým skupinám seminářů patří novináři, politici, veřejní činitelé, učitelé, rodiče, zdravotníci, psychologové. Účastníci kladou velmi konkrétní otázky a řeší konkrétní situace ze života. Autor používá ilustrační příběhy, z nichž vyvozuje teoretické závěry. 
Nejde však o moc jako takovou, jak by mohlo z názvu knihy vyplývat, ale o způsob komunikace a přístup ke světu. Nenásilná komunikace rozlišuje dva typy moci: moc nad někým a moc s někým. Moc nad někým uplatňuje ten, kdo používá destruktivní strategie - kritizuje, obviňuje, zahanbuje, odměňuje, trestá, analyzuje. Tyto strategie se mohou na první pohled jevit jako funkční, ale z dlouhodobého hlediska znamenají ztrátu.
Vzniká prostředí, ve kterém se považuje za normální naplňovat své potřeby na úkor jiných. Děti i dospělí docházejí k přesvědčení, že existuje nějaká autorita, která jediná ví, co je správné. Pak konají bez hlubšího uvědomění, protože to nařídil šéf, chce to učitel, nebo protože je taková firemni politika. 
Autor doporučuje položit si dvě otázky: 
1. Co bych si přál, aby ten člověk dělal jiného než to, co zrovna dělá?
2. Jaké důvody chci, aby ten člověk měl pro to, aby udělal to, co si přeji?“
Tím se dostáváme k druhému způsobu moci - moc s někým. Disponuje jí člověk, který zná a uznává jak svoje hodnoty a potřeby, tak hodnoty a potřeby druhých lidí. Jde mu o to, aby lidé dělali to, co chce, rádi, aby jejich motivací bylo jejich vlastní přání a touha přispět k lepšímu životu. 
Nenásilna komunikace se snaží odhalit, co je v nás i v druhých živého, naše i jejich potřeby a pocity. Potřeby a pocity druhého člověka jsou ukryté hluboko pod vrstvou běžné komunikace, proto je obtížné je identifikovat. Lze k nim dojít kladením vhodných otázek s tím, že se hned nestrefíme a zmýlíme. Druhý naše nepřesné postřehy uvádí na pravou míru a postupně nám odhaluje svoje nitro. Díky tomu nepůsobíme jako učitel, který nad druhým stojí, udává směr a určuje, co je správné. 
V té souvislosti mě nejvíce zaujala kapitola o empatii. Autor vysvětluje, co je a co není empatie, jak ji poskytovat a jak naopak ne. Přestože se tématem empatie dlouhodobě zabývám a autor o ní v předchozích dvou knihách hodně psal, našla jsem zde spoustu nových a překvapivých podnětů. Překvapil mě názor autora, že duševní nemoci neexistují, jedná se jen o negativní nálepkování a k uzdravení stačí poskytnout správně empatii. Trochu o tom pochybuji, ale souhlasím s autorem, že onálepkování člověka jako duševně nemocného může vést ke zhoršení nemoci a empatie může stav značně zlepšit. Nesdílím autorův názor, že člověk má v sobě jen dobro a za jeho negativní vlastnosti nebo špatné skutky může jen výchova a prostředí. Kniha ale není učebnicí dogmatiky ani morálky. Jejím úkolem není teologický rozbor přirozenosti člověka, ale přispět ke kvalitě mezilidských vztahů a zlepšení světa. V tom měl autor vynikají výsledky.