5.postní neděle

Nedělní čtení pojednávají jednoznačně o novém počátku a budoucnosti. Tím je pro apoštola Pavla Kristus. Pavel to vidí reálně. Nenamlouvá si, že je dokonalý a že už všeho dosáhl, ale denně o to usiluje. Neohlíží se za sebe v duchu slov "Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro Boží království" (Lk 9,62). Nemá smysl vracet se k minulým hříchům, chybám, selháním, zvláště když jsme je vyznali a upřímně litovali. Týká se to i nepříjemných zážitků a vzpomínek. Proč se s tím vláčet a v mysli to zbytečně opakovaně prožívat. Jednou se to stalo, už s tím nelze nic dělat, je třeba jít dál.

Na to navazuje evangelium o cizoložné ženě. Ježíš učil v chrámě, když přivedli ženu přistiženou při činu cizoložství. Naskýtá se otázka, kde zapomněli partnera. Vždyť na tohle musí být dva. Je jasné, že jim ve skutečnosti o Zákon nešlo. O co jim šlo, čteme jasně v evangeliu. Je zajímavé, jak se různé skupiny rozhádaných Židů najednou uměly spojit, když šlo o to obžalovat Ježíše.

Také je jasné, že to měli promyšlené a načasované. Chrám plný lidí, převážně židovských poutníků, mezi nimi římské stráže dohlížející na pořádek. Židé měli zákaz popravovat. 

Ježíš měl tedy dilema. Když ženu omilostní, bude obviněn Židy, že neuznává Mojžíše a Zákon. Když řekne kamenovat podle Zákona, dostane se do rozporu se svým učením o lásce a milosrdenství a taky do konfliktu s římskou mocí.

Mnozí jsme zažili situaci, kdy nás někdo zaskočil, zahnal do kouta a ještě před svědky. Většinou reagujeme emocionálně, neadekvátně, ustrašeně nebo naopak útočně. Právě o to protistraně jde. Ježíš je ale Boží syn.

V těchto situacích se doporučuje jednat jinak než protivník čeká, tím ho vykolejíme. Přesně to udělal Ježíš. Farizeové a zákoníci ho chtěli zaskočit, nakonec zaskočil on je. Nenechal se vtáhnout do jejich hry, prostě je ignoroval. S tím nepočítali. Místo aby se s nimi přel a polemizoval, psal si něco prstem do země. Psaní bylo o svátcích zakázané, ale psát jedním prstem do písku se smělo - protože to nezanechá viditelnou stopu. Co tam Pán Ježíš psal, těžko říci, exegeti se o tom dohadují. Možná tam napsal kamenovat a tím potvrdil Zákon. Jiní říkají, že si psal seznam sexuálních hříchů oněch farizeů a zákoníků. V každém případě to přehrál na ně, navíc způsobem, že nemohli nic udělat. Nezbylo jim než se potupně vytratit. Byli lidem pro smích a je jasné, jaký hněv v nich vzplanul. Ježíš to věděl. Věděl i jak to bude pokračovat.

Ježíš nijak nepopřel Zákon, ani nebagatelizuje hřích. Neřekl, že se nic nestalo. Řekl - jdi a už nehřeš. V tom je nový počátek. Zároveň počátek Ježíšovy oběti nejen za tu ženu, ale za celé hříšné lidstvo. Svým ukřižováním nám otevřel novou cestu.

Ježíš byl jediný, kdo měl právo tu ženu odsoudit, ale to právo neuplatnil. Tím méně máme právo soudit my. Nejen bližní, ale ani sebe. Odevzdávat to do Ježíšových rukou. On jediný ví, kdy uplatnit spravedlnost a kdy prokázat milosrdenství.