PŘIPRAVUJEME DO PRODEJE

Příběh o konverzi z ateismu k víře, o hledání duchovní cesty a zápasech s překážkami, nemocemi, duchovními krizemi a hrůzou ze smrti, ale také o mimořádné Boží posile  a pomoci, v níž sehrál roli známý katolický kněz a lékař Ladislav Kubíček, brutálně zavražděný v noci 11. září 2004 na faře v Třebenicích u Litoměřic. Autorka prožila    o několik let později, večer v den výročí jeho smrti, když zabloudila v končinách, kde působil, podivuhodné uzdravení v rovině duchovní, psychické i tělesné.
Příběh se odehrává na pozadí pestrých a bouřlivých událostí v litoměřické diecézi, odkud byl za podivných a dodnes nevysvětlených okolností odvolán biskup, kterého věřící milovali.
Kniha obsahuje barevné i černobílé ilustrace a fotografie dokumentační i meditativní.

Ukázka:
Obloha zčernala, brzy nebylo vidět ani na krok. Klopýtala jsem po kraji silnice, proti mně se řítilo jedno auto za druhým. Musela jsem neustále uskakovat, aniž jsem viděla, kam skáču – jestli do trávy, do křoví nebo do příkopu. Na každém kroku jsem mohla narazit na nějakou překážku – hustý porost, strom s dlouhými větvemi až k zemi, hluboký příkop. To bych už neměla kam uskočit. Postupovala jsem pomalu po velmi krátkých úsecích. Jakmile jsem zpozorovala světlo protijedoucího auta, musela jsem bleskově zhodnotit nejbližší terén, jestli je možné někam uhnout. Auta řítící se v protisměru můj postup zpomalovala, ale aspoň na okamžik osvítila okolí, takže jsem si mohla udělat představu, jak to těsně přede mnou vypadá.
Několikrát jsem zkusila ze silnice sejít, jestli se mi nepůjde mimo ni lépe. Pokaždé jsem uvízla v husté trávě, zamotala se do křoví, klopýtla o kořen stromu, kámen, pařez nebo zapadla do dolíku. Svítila jsem si mobilem jako před rokem v Kunštátě, ale matné světlo displeje dopadalo jen na moje boty a po několika vteřinách zhasínalo. Ale aspoň jsem měla přehled, jestli nešlapu do nějaké jámy nebo do příkopu.
Napadlo mě, co kdybych počkala na okamžik, kdy zrovna nic nepojede, a rychle se přesunula na druhou stranu silnice. Třeba tam bude schůdnější cesta. Ten nápad jsem hned zavrhla, bylo by to velmi riskantní. Ve tmě jsem neměla představu, jak to na druhé straně vypadá. Mohl tam být prudký sráz, hluboký příkop, neprostupné křoví, svodidlo nebo jiná překážka. V takovém případě bych už nestihla přeběhnout zpátky, auta se řítila jedno za druhým. Ale i kdyby se tam žádná překážka nevyskytovala      a byla by tam schůdnější cesta, terén se mohl po několika metrech změnit.
Zatím mi nedocházelo, že se tu nahromadily přesně ty situace, jichž jsem se denně děsila, i když jen v podobě představ. Nyní hrozily reálně. Kdykoliv mě mohlo srazit protijedoucí auto, na každém kroku jsem mohla někam spadnout, zlomit si ruku, nohu nebo obojí, navíc v neznámých a odlehlých místech, kam asi hned tak nikdo nepřijde.

Reakce jedné ze čtenářek:
Milá Lenko Kateřino, srdečně Tě zdravím!
Včera jsem dočetla Tvoji knihu "Světlo a temno,velebte Pána" a nyní jsem ráda, že jsem dohledala i Tvou mailovou adresu a můžu Ti napsat.
Jak příhodný název jsi pro svou knihu vybrala! Četla jsem se zaujetím Tvůj příběh, který tak upřímně popisuješ. V mnohém z toho, o čem píšeš, jsem se „sama našla“. Sdílím Tvůj pohled na spoustu věcí a mnohé Tvé názory. Žasnu nad nepochopením, se kterým ses setkávala od lidí (a především věřících).
Raduji se z velkých věcí, které pro Tebe učinil Pán a třebaže se zpožděním, srdečně blahopřeji k Tvému zasvěcení, o kterém jsem nevěděla. Ale myslím, že na toto blahopřání není pozdě – vždyť od toho dne je pro Tebe každý další den velkým svátkem, viď?:-)
Z Tvé knihy jsem si vypsala některé věty, které mne zvlášť oslovily, mezi nimi především ta ze samého závěru knihy, a sice že „Sebezápor a oběť stojí nad hřivnami a dary“. Kateřino, to je tak pravdivé! Díky za ta slova; a díky za celou knihu. A především – díky za Tebe!

Bližší informace: www.tetivova.webnode.cz

A5, 236 stran, barevné fotografie

ISBN 978-80-7453-511-6