úvahy, komentáře, glosy, recenze knih

Ani vládkyně, ani otrokyně, ale družka

Před několika týdny jsem zaslala do KT příspěvek k tématu "ženy v církvi", kterým se KT již podruhé zabývá, ale vypadá to, že ho neotisknou. Důvody tuším, ale nebudu je zde uvádět. Příspěvek viz níže.

Ženy v církvi (KT 6/2012)

Svatý Otec Benedikt XVI. měl 30.12. 2009 generální audienci o teologovi Petru Lombardském, který žil ve 12.století. V té souvislosti se krátce zmínil o poslání a úloze žen ve společnosti a církvi. Inspirován komentářem sv. Augustina ke knize Genesis, ptá se Petr na důvod, proč došlo ke stvoření ženy z Adamova žebra a ne z jeho hlavy nebo z jeho paty. A vysvětluje:„Byla utvořena nikoli jako vládkyně, ani jako otrokyně, ale jako jeho družka“ (Sentence 3,18, 3).

Když jsem někdy upozornila na problematiku žen v církvi, udivilo mě, že přítomní začali pokaždé diskutovat o kněžském svěcení žen. Dosud jsem neslyšela, že by se nějaké ženy v Čechách nebo na Moravě o tuto funkci vehementně ucházely.

Téma je mnohem širší. Za hlavní problém považuji podceňování duchovních a intelektuálních schopností žen a nedůvěru některých církevních představitelů vůči nim. Nadané a vzdělané ženy musí ustupovat mnohem mladším a méně vzdělaným mužům také v církevních službách nebo funkcích, které nepatří do svátostného kněžství, ale jsou podílem na Kristově kněžském úřadu (např. služby akolytů a lektorů). Pokud jsou k těmto službám nebo funkcím připuštěny, většinou jen jako náhradnice mužů, jako kdyby neměly vlastní identitu ani specifické poslání. Před udělením takové služby jsou - na rozdíl od jejich mužských protějšků - pečlivě prověřované.

Benedikt XVI. při návštěvě v září 2006 v Německu v rozhovoru s novináři uvedl: "...myslím si, že si samy ženy svým rozmachem a svou silou, takřka svou převahou, svou duchovní potencí dokáží zjednat patřičné postavení. A měli bychom se pokoušet naslouchat Bohu, abychom nebyli překážkou, nýbrž abychom se těšili z toho, že se ženám v církvi, počínaje Matkou Boží a Marií Magdalenou, dostává vlastního a náležitého postavení."

Škoda, že se vyjádřil tak obecně, aniž upřesnil, o jaké konkrétní postavení můžeme nebo smíme usilovat a jakými cestami nebo způsoby. Možná by tím předešel zbytečným nedorozuměním. Zdá se mi to trochu paradoxní. Z nejvyšších církevních míst znějí výzvy ke zvýšené aktivitě žen, zatímco v běžné církevní praxi narážíme na překážky a bariéry a riskujeme obvinění z pýchy, nelásky, touhy po moci nebo dokonce zlých úmyslů. Může se také stát, že při svých snahách o „zjednání si patřičného postavení“ dosáhneme opačného efektu a octneme se na okraji ještě více, navíc s nálepkami problematických osob nebo bojovných feministek. Smutné je, že mladším mužům s nižším vzděláním podobné situace nebo konfrontace v církvi nehrozí.

P. Ladislav Kubíček mi často zdůrazňoval příklad Kateřiny Sienské nebo Terezie z Avily, které svou hlubokou pokorou dokázaly pohnout srdcem i ješitných církevních představitelů. My to však hodnotíme v delším časovém odstupu již v době, kdy se těmto ženám dostalo od církve spravedlivého uznání. Pokud však do jejich životopisů nahlédneme pozorněji, zjistíme, že to nebylo tak černobílé a tehdejší "muži církve" je jako pokorné nevnímali, spíše naopak. Někdy jim připisovali špatné úmysly, nebo že jsou pod vlivem ďábla. O ctihodné Mary Ward, zakladatelce institutu Anglických panen, arcibiskup z Canterbury o ní dokonce prohlásil, že je "víc než velkým zlem, nebezpečnějším než šest jezuitů".

Polskou řeholnici sv. Faustynu Kowalskou nikdo soudný nemůže pokládat za "intelektuálku deroucí se k moci". Neměla ukončenou základní školu a v klášteře vykonávala jen služebné fyzické práce. Přesto v Deníčku píše: „Pokora není sebeponižování, ale pravda. I když se považuji za nejmenší v klášteře, mám důstojnost Ježíšovy nevěsty. Jsem královské dítě, v mých žilách koluje Ježíšova krev."

 

Zobrazeno 1484×

Komentáře

PetraO

Maxmilianrex: Máte pravdu, že moje slova, kdy Maria projevuje svůj údiv, tedy názor, emoce, se týká rozhovoru s Gabrielem při Zvěstování. Při Magnificat vystupuje do popředí pokora. Pokora ale ve významu uznání, že Bůh je skutečně nejvyšší, a proto i Mariina vůle se podřizuje vůli Boží. Takže ponížená služebnice není myšlena jako putička, která nemá svůj vlastní názor... Dalo by se říci, že Magnificat je vyjádření přijetí Boží vůle a navazuje na Zvěstování, kdy Maria reaguje na Gabrielova slova.

maxmilianrex

Že byla puťka nikdo neříká. Ale dovedete si představit, že by se dnes stavěla za požadavky klerofeministek?
Víte co je zajímavé a hezké, podívat se na Svatou rodinu v postavení svatosti a podřízenosti, Zatímco v pořadí svatosti byl na prvním místě Ježíš - Boží Syn,nejvýš svatý. Na druhém místě Panna Maria, královna svatých. A na třetím místě muž spravedlivý, svatý Josef. Pak v pozemské podřízenosti tomu bylo přesně naopak, Pán Ježíš až do třiceti let poslouchal jak svojí maminku, tak sv. Josefa, a Panna Maria se podřizovala zase Josefovi.
Petro, mějte se pěkně.

Zobrazit 8 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio