Z nejvyšších církevních míst výzvy, dole překážky, předsudky a bariéry

Svatý otec Benedikt XVI. v rozhovoru při návštěvě v září 2006 v Německu řekl:

 "...myslím si, že si samy ženy svým rozmachem a svou silou, takřka svou převahou, svou duchovní potencí dokáží zjednat patřičné postavení. A měli bychom se pokoušet naslouchat Bohu, abychom nebyli překážkou, nýbrž abychom se těšili z toho, že se ženám v církvi, počínaje Matkou Boží a Marií Magdalenou, dostává vlastního a náležitého postavení."

Škoda, že se vyjádřil tak obecně, aniž upřesnil nebo definoval, o jaké konkrétní postavení máme nebo smíme usilovat, jakou cestou, jakými způsoby, ani nestanovil konkrétní pravidla pro všechny zúčastněné strany. Možná by se tím předešlo zbytečným konfrontacím, sporům a zklamáním. Také by nám velmi pomohlo, kdyby vyzval k revizi kánonu o udílení lektorství a akolytství pouze mužům laikům. Předsudky sice nezmizí přes noc, ale pokud jsou navíc podepřeny kanonickým právem, naše úsilí o postavení bude jen vrháním se hlavou proti zdi.

Zdá se mi to trochu paradoxní. Z nejvyšších církevních míst zaznívají výzvy k aktivitě žen a zjednávání si postavení, zatímco v běžném církevním životě narážíme na podivné překážky a bariéry, musíme hledat různé postranní kanálky a riskujeme nařčení z nepokory, nelásky nebo dokonce ze zlých úmyslů. Nakonec se může stát, že dosáhneme přesně opačného efektu. Nejenže si žádné postavení nezjednáme, ale octneme se ještě více na okraji s nálepkami konfliktních, problematických osob nebo agresívních feministek. Takových nálepek se člověk hned tak nezbaví. Je smutné, že mladším mužům s mnohem nižším vzděláním podobné konfrontace a střety většinou nehrozí. Nutno zdůraznit, že vyšší církevní představení budou vždycky stát na straně mužů a kněží bez ohledu na objektivní situaci. U zasvěcených žen to je ještě citlivější a komplikovanější, protože u nich se předpokládá tichost, skromnost a pokora v maximální míře. Životopis ctihodné služebnice Mary Wardové je silně vypovídající.

Někde jsem četla pěknou myšlenku, že ženy mají stát mariánsky v pozadí a být připraveny k službě. Z toho ovšem nevyplývá nechat se sebou vláčet. Panna Maria stála jistě s radostí v pozadí připravena k službě - její postoj vychází z její svatosti a bezhříšnosti. Osobně si myslím, že se k této nadpřirozené milosti přidružil také přirozený aspekt - Boží Syn s ní jistě jednal s respektem a úctou. Kéž by si z něho někteří kněží, ale i vyšší církevní představitelé vzali příklad, když nám ženám kladou na srdce, abychom si braly příklad z Panny Marie.