úvahy, komentáře, glosy, recenze knih

Protistarozákonní a protipavlovská žena?

Před mnoha lety mě upoutal kněz, který pravidelně před mší postával u sakristie a díval se střídavě směrem ke mně a pak zase za mě. Divila jsem se, proč tam takhle stojí, ale brzy jsem se dovtípila, když několikrát těsně před začátkem mše náhle vyrazil a strčil mi do ruky lekcionář, abych přečetla perikopu. Do poslední chvíle vyhlížel nějakého zbožného, případně i méně zbožného muže, jemuž by četbu přednostně svěřil. Několikrát přizval k ambonu chlapce, kterého jsem zahlédla v kostele jen občas a který možná ani nebyl věřící.

Dnes již v tomto kostele předčítám pravidelně, ale jinde jsem narazila. Nikoliv proto, že bych svou službu vehementně vnucovala. Požádali mě o ni sami a ohlasy byly kladné. Trochu mi vadilo, že se na mě obracejí jen tehdy, když se nedostavil vhodný ministrant, a na poslední chvíli - podobně jako onen kněz před lety. Když jsem se rozhodla navrhnout trvalejší a systematičtější spolupráci, bylo mi sděleno, že už není zájem ani o spolupráci občasnou. Těžko posoudit, nakolik k tomu úsečnému odmítnutí přispělo, že jsem upozornila na špatnou úroveň čtení jednoho z ministrantů. Nevzali na vědomí ani fakt, že jsem Bohu zasvěcená osoba. Tím se nechci vynášet. Uvedla jsem to jen proto, že ze zasvěceného stavu plyne povinnost znát a denně meditovat Písmo, což má být i základním lektorským předpokladem. K tomu třeba dodat, že zasvěcené ženy sloužily běžně ještě ve středověku v liturgii jako jáhenky, byť nesvátostného charakteru.

Pro úplnost dodávám, že v sousední farnosti v témže městě čtou převážně ženy a ani já neměla problém se tam zapojit. Z uvedeného vyplývá, že v tomto směru neplatí žádná objektivní pravidla. Rozhodují subjektivní názory nebo jen pocity a emoce.

Dodnes se najdou kněží, kteří ženu k ambonu zásadně nepustí nebo jen výjimečně, i když zná Písmo a má lektorské předpoklady. Radši pověří čtením ministranta, kterému není rozumět a Písmo svaté nikdy neotevřel. Chápu, že každý kněz má tendenci vidět v každém ministrantovi potenciální kněžské povolání, ale lektorská služba je o něčem jiném. Pokud ministrant, případně kostelník disponuje navíc i lektorskými schopnostmi, je to ideální, ale bývá to výjimkou. Být kostelníkem nebo ministrantem ještě neznamená automaticky předpoklad k lektorské službě. Nemluvě o tom, že ministranti pubertálního a adolescentního věku mají obvykle jiné zájmy než Písmo, češtinu a přednes. Biblický text čtou mechanicky jako básničku nebo starý příběh, ale nikoliv jako slovo, v němž je přítomen B�h. Na webu nějaké farnosti jsem se dočetla, že ministranti po dosažení určitého věku jsou automaticky zařazeni mezi lektory. Pán Bůh potěš jejich posluchače, pokud vůbec něco slyší.

Na jedné poutní mši ministrant četl tak nedbale, že na to upozornil i přítomný církevní představitel. Zároveň vyjádřil naději, že to příště bude lepší. Naplnilo mě to rozpaky. Co bude do toho příště? To budou věřící v kostele při četbě Písma spát a náhodní návštěvníci nezasaženi odcházet? Přijdou ještě někdy? Jakou má logiku tlačit za každou cenu k ambonu ministranty bez lektorských předpokladů a doufat naivně, že se snad v budoucnu o něco zlepší, zatímco lektory s vrozenými schopnostmi, kteří dokážou biblický text přečíst kvalitně hned, držet v záloze jako náhradníky, nebo je dokonce odmítat?

Přes mnohá pokoncilní prohlášení o poslání žen v církvi ženy zůstávají podřadnými náhradnicemi ministrantů, kostelníků a mužů vůbec. Platí to i pro zasvěcené ženy. Někteří tento status zdůvodňují jistými výroky svatého Pavla. Jde však jen o několik vět vytržených z kontextu, jednostranně, černobíle a účelově interpretovaných, které byly vysloveny v určité situaci, nikoliv všeobecně. Teologie svatého Pavla na těchto větách nestojí ani nepadá. Apoštol Pavel napsal mnoho krásných a hlubokých myšlenek, které zůstaly bez povšimnutí. Nechápu, proč se veškerá pozornost soustředila jen na tyto okrajové výroky. Připomínám, že sv. Pavel je autorem také těchto vět: "Vy všichni jste Boží děti skrze víru v Krista Ježíše, vy všichni, pokřtění v Krista, oblékli jste na sebe Krista: tu není Žid nebo Řek, otrok nebo svobodný, muž nebo žena.Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši"

(Gal 3,26-28).

Ve Stručném kritickém rozboru nového mešního řádu z roku 1968 (tzv. Ottavianiho intervence), který jinak obsahuje mnoho podnětů k zamyšlení, mě trochu udivila věta: "Navzdory údajnému nadšení pro Písmo předstupuje před nás protistarozákonní a protipavlovská (1 Kor 14,34; 1Tim 2,11-12) 'mulier idonea - způsobilá žena', která bude poprvé v tradici Církve oprávněna přednášet čtení a zastávat jiné služby." Tento termín se sice neujal, ale v podvědomí mnohých zřejmě zůstal. Jeho autorů bych se ráda zeptala: Má být tím nadšení pro Písmo nedbalé čtení adolescentních ministrantů?

Někde jsem četla pěknou myšlenku, že žena má být mariánsky v pozadí a připravená k službě. Z toho ovšem nevyplývá nechat se sebou mávat a orat. Nepochybuji o tom, že Panna Maria byla s radostí v pozadí a k dispozici. Nejen proto, že je podle katolického dogmatu svatá a bez hříchu, ale jistě i proto, že její Syn s ní jednal s respektem a úctou. Škoda, že ne všichni kněží aplikují Ježíšův postoj k Marii vůči svým sestrám v církvi.

 

Zobrazeno 2279×

Komentáře

rachel

Četla jsem Váš příspěvek a hned po něm v jednom časopise moudro sv. Františka z Assisi: "Blahoslavený služebník, který snese pokárání, obvinění a výtku od druhého právě tak trpělivě, jako kdyby káral sám sebe. Blahoslavený služebník, který se hned neomlouvá, ale pokorně snese zahanbení a výtku za provinění, na kterém nemá žádnou vinu." Jen mě napadlo, že tahle rada sv. Františka je v některých podobných situacích cestou, kdy člověk přijme věci, které v tu chvíli změnit nemůže.

floweret

chápu, chápu... <br />
Z listů apoštola Pavla jsem ale zatím vyčetla jenom, že žena nemá kázat (resp. kázat mužům)... o nemožnosti předčítání Písma tam nic není - nebo jsem to tam alespoň nenašla. Možná jde i o pohled konkrétníno kněze na Písmo samotné a touhu ho předat dál ve srozumitelné formě. A je skutečně pravda, že když textu nerozumím (alespoň v základních rysech), tak ho nemůžu předat. A například z většiny epištol, kde jsou delší věty, které na sebe významově navazují, se snadno stane jen shluk slov... Na druhou stranu Bůh si může použít i různé "shluky slov" a "kuňkání" a oslovit tím posluchače... Moc je přece jen v Jeho Slově, nikoli v našem přednesu... ;-)

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio